Jdi na obsah Jdi na menu
 


A co dál 06/2007 ???

3. 8. 2013

Beran Josef 08.červen 2007

 

A co dál?

Tato otázka je trochu provokující a možná, že právem si někdo bude myslet, proč se zbytečně pokouším měnit “zajetá” a léty vyzkoušená pravidla v klubové činnosti. Je pravdou, že nemám právo cokoliv měnit a dokonce ani spolurozhodovat, ale na druhé straně bych si sám neodpustil, kdybych se nepokusil rozvířit diskusi ve dvou rovinách, které spolu souvisí.

Tou první je rovina vlastní existence klubu. Zní to paradoxně, když klub vydává ročenky, má webovou prezentaci a pravidelně pořádá ročně dvě výstavy, kde odměňuje úspěšné chovatele cenami a z pohledu ČSCH a i ostatní chovatelské veřejnosti, jde o téměř ideální stav. Je si však třeba položit otázku, kolik to stojí a kdo to financuje? A jsme u problému. Veškerá tato činnost je vlastně hrazena jednotlivci-nadšenci. Ročenku vydává ve své režii a bezplatně rozdává Petr Čech. Webovou prezentaci stejným způsobem zajišťuje Jirka Sčebel. Vybrané členské příspěvky pak mnohdy nestačí ani na rozdané ceny. A i zde se významně uplatňují dary nadšenců. Kdo si myslí, že tento stav jde udržet dlouhodobě (mám na mysli desetiletí), je na omylu. Domnívám se, že na činnosti by se měli podílet všichni členové a z toho vyplývá, že je třeba přehodnotit výši příspěvků, ale zároveň i výdajovou stránku s jasnou garancí, co bude členům za vybraný peníz poskytnuto. Osobně se domnívám, že právě výdaje na čestné ceny, neodpovídají možnostem příjmu pokladny a navíc, dle mého názoru, nevystihují potřebu odměny, která by podporovalo vlastní šlechtitelskou práci. A to je ta druhá rovina-rovina vlastního šlechtění a možná i udržení plemene a chovatelské základny.

S otázkou vlastního šlechtění jsem se zabýval v jiném příspěvku, kde jako nástroj jsem doporučoval typizaci a liniovou plemenitbu. Jsem velmi rád, že první krok byl učiněn již při lednové speciálce v Plačicích, ale zatím bez dalších návazností. Možná se pletu, ale zatím to na mne dělá tento dojem. Podle mne, by s těmito výsledky a jedinci měli dále pracovat a provádět rozbory poradci chovů a další krok by se měl projevit při vlastní výstavní činnosti a odměňování cenami. Domnívám se, že soutěže by bylo třeba více provázat s typizací. Takovou možností je např. vystavování “rodin”. To znamená, že soutěžní kolekce by se měla skládat z “liniového plemeníka” a jeho odchovů. Tím liniovým plemeníkem rozumím exteriérově dobře oceněného a typizací ohodnoceného samce. Do další typizace by si mohl každý přihlásit předem jedince a typizaci by provedla komise za předpokladu, že na výstavě zvíře bude oceněno minimálně (např. u 1,0 94b a u 0,1 93b-kriterium by bylo proměnné dle stavu šlechtění dané kresby a vyhlašovalo by se rok předem). Přičemž jako samozřejmost předpokládám dodání rodokmenu s dvěma generacemi předků. Tímto systémem by se velmi dobře zmapoval stav populace a její vzájemná nepříbuznost. Vím, že jsou to požadavky směřující na větší pracnost a evidenci a proto zdůrazňuji, že by muselo jít o shodu v rámci členské základny a muselo by se vyhlašovat minimálně s ročním předstihem, aby každý měl čas se na nová pravidla připravit.

Toto je jen jakýsi návrh pro širší klubovou diskusi a námět k zamyšlení, jak sladit finanční možnosti členů a zároveň se postarat o šlechtění a udržení chovatelů ČVS v klubu, ale i mimo něj.

 

Komentáře

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA